O život

25. 06. 2009 14:30:38
Netušila jsem, že si ve svém prvním blogu hned stěžovat. Ale nemůžu jinak. Včerejší den byl pro mne a mé okolí opravdu dnem D, škoda ovšem, že to D znamenalo debil

Patřím k lidem, kteří denně dojíždějí do práce, najedu okolo sta kilometrů, den co den. Takže jsem neustálým svědkem lidské bezohlednosti. Většinu své cesty trávím na dálnici, kde jsou často k vidění řidiči, kteří by mohli soutěžit o titul Král hulvátů. To, že mi běžně při předjíždění někdo jede na zadku auta a bliká, to už mi ani nepřijde. Sice jsem žena, ale nemyslím si, že brzda, většinou si držím ručičku tachometru na stočtyřicítce.

Ráno mou ostražitost prověřil řidič zelené Octavie. Jedu si v pomalém pruhu, dojíždím náklaďák, a protože za mnou nic není, vyjedu do rychleho pruhu o hezkých pár metrů dřív, protože silnice je mokrá a trochu prší, tak těsně za ním bych už nic neviděla. Najednou se ze zatáčky přiřítí Oktávka a hodí mi myšku spodem. Že je přede mnou další auto samozřejmě vidět PAN řidič nemohl, takže musel hodně brzdit a já s ním, jinak by jsme mohli být další položkou v rubrice nehody.

Cestu do práce jsem přežila bez úhony, pro dnešek. Sotva jsem usedla k počítači, ozval se telefon. Volal mi přítel, jestli mám v pořádku auto. Protože to jeho někdo v noci před panelákem vykradl. Řidič musel být asi zvláštního charakteru. Rozbil malé okénko u zadních dveří, dveře si otevřel a zřejmě šroubovákem vyndal autoradio. Na středovém panelu přitom ležely peníze, hodnoty zhruba stejné, co za rádio dostane v bazaru, ty tam však zloděj nechal.

Oddělala jsem si svých osm hodin a hurá domů. Zrovna začínalo pršet, takže moje nadšení, že budu konečně doma, trochu kazily obavy z cesty..Ve chvíly kdy jsem vjížděla na dálnici, už cedilo způsobem, kdy je vidět sotva na pár metrů. Celá dálnice, až na pár dobrodruhů, jela podstatně pomaleji než jindy. Dokonce i odstupy se dodržovali, teda většinou. Najednou vidím ve vedlejším pruhu majáky a dvě nabořené Fabie. To mě odradilo od stodvacítky a ještě trochu zpomalím...V tom okamžiku se strhne velká předjížděčka, zřejmě všichni pospíchají. Ušetří pět minut a riskují životy, svoje i okolní. Zajímalo by mě, co se honí hlavou ridiči Transitu, který mě předjíždel přesně ve chvíly, kdy ve zpětných zrcátcích byli vidět modré majáky, jedoucí k další nehodě. Jakej je důvod, že je jeho čas přednější než třeba život jiných? Nehledě na to, že když mi najel dost natěsno před čumák, neviděla jsem v ten okamžik ani na metr. Ale to nevadí, on je přece king, má přece velký auto. Po dalších asi dvaceti kilometrech vidím další nehodu u nájezdu na dálnici. Napojující se řidič asi neviděl projíždějící auto. Nevím jak to máte vy, ale se mnou takovej pohled vždy otřese. Představím si v tom autě někoho ze svých blízkých nebo sebe samu.

Už se blížím k domovu, posledních pár kilometrů, už jen sjedu z dálnice..a těsně u sjezdu stojí policisté, staví dopravu, směrem dál po dálnici je nehoda čtyř aut. Tu však naštěstí nevidím, nechají mne odbočit..

Domů jsem dorazila vyždímaná jak houba. První co mě napadlo, bylo, že mám chuť na panáka. Než jsem se k tomu dostala, opět mi volal přítel. Že odvezl své rozbité auto k rodičům a že si chěl půjčit auto od sestry, ale ta vařila, a auto se jí porouchalo. Tak ať pro něj přijedu.

Nadšením jsem nešílela, ale co bych pro něj neudělala. Sedla jsem tedy opět do auta a vyrazila. Je to sotva dvacet kilometrů, ale zato pěkně v lese, samej kopeček a ostrá zatáčka. Po čase mě dojela Oktávka, tak jsem uhýbala, aby mě mohl předjet, ale zjevně se k tomu neměl. Začalo se mu chít až ve chvíly, kdy jsem se vyhýbala autu stojícímu u krajnice. Naštěstí se to oběšlo bez kolize, ale na mě už toho bylo vážně moc. Byla jsem neskutěčně vděčná, když cestů domů odřídil přítel.

Smekám před všemi profiřidiči, kterí za volanty tráví spousty hodin. Odivuji je, já bych na to sílu neměla. Bohužel hulvátů na silnici je moc. Jde o kamioňáky co se předjíždějí a ucpou na řádnou chvíly oba pruhy. Jde o řidiče dodávek, kterí něco jako bezpečný odstup absolutně nerespektují (však jim se při nárazu stane podstatně miň než dítěti na zdní sedačce osobáku). Jde o řidiče všech silných vozů, co si dokazují silým autem jací jsou borci (asi to pomáhá jejich chabámu egu). Jde o řidiče starých vozů, kteří někdy zdržují a když jedu v koloně, občas nedobrzdí a odnese to auto před nimi. Jde o všechny co telefonují. Jde o ty, co se nepoutají. Jde o ty, co se za jízdy malují nebo lakují nehty.

Fakt Vám všem není jasné, že tady jde o život?

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Linda Vrsecka | čtvrtek 25.6.2009 14:30 | karma článku: 12.44 | přečteno: 643x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Radka Kielbergerová

Rozum ukřižovaný aneb s dopravními podniky k Benjaminu Buttonovi.

Velkého pátku a té významné oběti zcizením slova zneužívám. K mikropříběhu. Vlastně k anekdotě. Jenže když se jedná o revizora nebo dopravní podniky, je to spíš groteska, a jak jinak, než groteska velmi černá...

19.4.2019 v 2:26 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 14 | Diskuse

Libuše Palková

Poslední večeře jako opulentní hody

Snad nepřekvapí, že právě dnes hodlám psát o Poslední večeři. Miluju výtvarné umění, a tak vám představím tři nejzajímavější, nebo možná nejvíce diskutovaná malířská plátna, jejichž autoři se tomuto náboženskému motivu věnovali.

18.4.2019 v 21:58 | Karma článku: 10.02 | Přečteno: 324 | Diskuse

Karel Trčálek

Moje poslední večeře Páně

Co se týče posledních večeří, mám s nimi celkem bohaté zkušenosti. Dnešní doba je už prostě taková a život v ní jakbysmet

18.4.2019 v 18:13 | Karma článku: 12.92 | Přečteno: 275 | Diskuse

Jana Slaninová

Zelenočtvrteční slunění

Ptáci řvou, kytky smrdí, vosy hledají místo na hnízda. Všechno je v tom nejlepším pořádku ve světě, který ještě někde JE...

18.4.2019 v 14:56 | Karma článku: 12.18 | Přečteno: 176 | Diskuse

Jiří Turner

Už mají instrukce i čtenáři Markéty Šichtařové

Četl jsem polemiku s článkem paní Šichtařové. Věcnou, seriózní a slušnou polemiku. Všechno z ní se dá aplikovat i na její aktuální blog, který zaručuje autorce obdiv lidí ochotných přijmout bez pochybností komerčně žádaný přístup.

18.4.2019 v 12:28 | Karma článku: 24.03 | Přečteno: 1905 | Diskuse
Počet článků 1 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 643
Jsem obyčejná holka/žena, pracující, myslící, řídící a občas píšící..

Najdete na iDNES.cz